Akustická úvaha

Že mezi barokními a romantickými varhanami jsou zásadní rozdíly, je nesporné. Že se barokní varhany přežily, a patří jim místo na bočních emporách, nebo ještě lépe v muzeích, je rovněž nesporné a meřitelně doložené.

Ale...jistě si alespoň někteří z vás slyšeli o neblaze proslulých varhanách v ostravské katedrále - jako o "mouše v láhvi" nebo vůbec jako o nástroji mimořádně slabém.

Už před delším časem jsem zde uveřejnil koncept "rejstříkového koeficientu". Ten je sám o sobě jen prázdným údajem - který však nabývá významu v rámci akustických zákonitostí a nelze vyloučit, že umožní objasnit proč jsou všechny zásuvkové flašinety včetně "orgelbewegungu" výrazně slabší než normální varhany.

To máte tak - akustické vlnění se šíří jen omezenou vzdálenost od zdroje. A to čím hlubší tón, tím dále se šíří. Dobrá, ale to je právě tím problémem - kde chcete brát hluboké tóny na varhanách, kde je jejich průměrná stopová výška 4,5? Jsem si jistý, že kdyby na kruchtě ostravské katedrály stály varhany obdobné těm v katedrále olomoucké, nebyly by žádné potíže.

Jediné, co zbývá k úplné dokonalosti, je nalézt kostel, který velikostí odpovídá hledanému kostelu, ale je vybaven normálními varhanami. Zejména u pražského "Týnského chrámu" a právě ostravské katedrály.

Přesun nástroje do boční lodě (jako ve vídeňské katedrále) by nepomohl. Je sice pravda, že akustické vlny se šíří všemi směry, ale hlavně tím, kterým je orientován jejich zdroj. To by tedy všechny píšťaly musely být natočeny jako vějíř.